Rodič jako průvodce vývojem

V rodině nemáme všichni stejné postavení. Dítě je závislé na rodičích. A na rodiči tedy je, aby dítě provázel životem a ukazoval mu směr. Čím je dítě nezralejší, tím větší oporu na své cestě potřebuje. Oporou a ukazováním směru není myšleno to, že rodič jen dává příkazy, které dítě musí poslouchat. Ukazováním směru je myšleno především provázení dítěte životem a jeho výzvami. Učí dítě, jak rozumět světu kolem. Rozhoduje za dítě v situacích, na něž dítě zatím není zralé (a je tím, kdo nese následky těchto rozhodnutí). Oporoou je pak je myšleno, že rodič pomáhá dítěti zvládnout nejen výzvy, ale i emoce, které různé životní i každodenní výzvy provázejí. Na rodiči je, aby posoudil, na jaké výzvy již dítě stačí samo, a v jakých výzvách mu naopak musí být nablízku a pomáhat mu je zvládnout. Tak se dítě postupně učí důvěřovat sobě, druhým i světu. A tak dítě roste. – Mým úkolem jako psycholožky pak je pomoci rodičům poznat a porozumět, kdy dítě vést a kdy jen jemně podpořit, pochopit, co dítě prožívá a potřebuje.